V roce 2024 vznikl pozoruhodný indonéský horor Grave Torture (Siksa Kubur), který se zabývá pro nás obskurním tématem hrobových muk a velmi originálním a provokativním způsobem je propojuje s idejemi fanatismu a islámského terorismu. Tento film je dostupný na Netflixu a otevírá nám pohled do málo známých aspektů islámu. Pro našince jde o zvláštní a místy špatně pochopitelný horor, který je ovšem ve skutečnosti, když si uvědomíme, o čem vlastně pojednává, naprostou peckou.
Když vás mučí andělé
IIslám se velmi rozsáhle zabývá posmrtným životem a popisuje ho velice barvitě. A nejen to: přestože v samotném Koránu je posmrtnému životu věnována zhruba jedna třetina textu, informace doplňuje ještě značné množství hadísů, což jsou tradiční vyprávění, která Korán rozvíjejí. Hadísy věnující se posmrtnému životu jsou shromážděny v textu označovaném jako Islámská kniha mrtvých od imáma Abd ar-Rahim ibn Ahmad al-Qadi. V těchto hadísech je barvitě vylíčeno, co se bude dít s mrtvými v hrobě a popisovaná představa se od té křesťanské velmi liší.
V křesťanství přichází po smrti osobní soud, zatímco podle představ islámu existuje mezistav (bazarach), kdy mrtvý leží v hrobě, ale ještě není odsouzen. Existuje řada tradic, které vykládají tento stav různě, podle jedné barvité interpretace mrtví v hrobě tiše pláčou s vědomím, že jejich skutky jsou už uzavřeny a oni nemohou nic změnit a „jejich pláč slyší jen divá zvěř“.
Tradice hadísů přináší koncept hrobových muk, kdy do hrobu sestupují dva andělé, Munkar a Nakír, a ptají se zemřelého na jeho víru a na jeho skutky. Podle toho, zda je mrtvý spravedlivý, či nespravedlivý, se buď jeho hrob rozevře a otevře se mu okno s výhledem do ráje, nebo se naopak hrob zmenší, začne mrtvého drtit a andělé trýznit. Nutno podotknout, že nejde o poslední soud a konečné rozhodnutí, zda mrtvý půjde do nebe, či do pekla, ale spíše o jakýsi předtrest před konečným odsouzením.
Nesmírně zajímavé je, že není vůbec snadné říci, která interpretace je fundamentalistická. Za fundamentalismus obvykle považujeme doslovný výklad, ale protože koncept hrobových muk přináší až hadísy a Korán nic takového nezmiňuje, tak ti, kteří vychází pouze z Koránu (koránisté), hrobová muka vůbec neuznávají. Koránisté tak ze srovnání vycházejí jako více filozofičtí, zatímco vykladači, kteří do učení zahrnují i hadísy, přijímají i tradici, která je Koránu vlastně pouze doplňkem.
Co uděláte pro to, abyste se vyhnuli mukám?
Indonéský horor Siksa Kubur je zajímavý tím, že používá ideu hrobových muk a mísí ji s jiným konceptem islámu, který tvrdí, že kdo zemře pro víru, hrobovým mukám se vyhne a vstoupí přímo do ráje. Je to koncept, který Korán opět explicitně nezmiňuje, pouze ho naznačuje (Súra 3:169-171 mluví o tom, že ti, kdo jsou zabiti na cestě Boží, nejsou mrtví, ale jsou u Boha) a rozvíjejí ho až hadísy.
A tady začíná děj hororu (následují spoilery), který bere tyto dva koncepty a klade je proti sobě. Dva sourozenci Síta a Adíl žijí s rodiči v jejich pekařství. Jednoho dne je navštíví člověk, který dá Adílovi kazetu, pak oba sourozence varuje, že nemají chodit ven, a odejde. Rodiče za cizincem vyběhnou, načež dojde k výbuchu, protože onen člověk byl sebevražedným atentátníkem.
Oba sourozenci se stanou sirotky. Síta je doslova posedlá onou nahrávkou, kterou od cizince dostali, protože má obsahovat důkaz, že hrobová muka jsou skutečná. Atentátník se rozhodl spáchat atentát pro své přesvědčení, že když během výbuchu zemře, hrobovým mukám se vyhne. Síta jeho motivaci strachem z hrobových muk nechápe. Jelikož oba sourozenci trpí výčitkami kvůli smrti rodičů, rozhodne se Síta zjistit, zda jsou hrobová muka skutečná.
Film vlastně vypráví o hlubokém konfliktu mezi vírou a nevírou, protože Síta je přesvědčena, že celý mýtus hrobových muk je nesmysl a že lidé, kteří vraždí ve jménu víry, jsou obelhaní blázni, jejichž činy pramení ze strachu a šílenství. Snaží se prokázat neexistenci hrobových muk, což činí tak, že se nechá zaměstnat v domově důchodců, kde vyhledává lidi s nejhorší minulostí. Když zemřou, nechá se s bratrovou pomocí zavřít s jejich mrtvolou v hrobě a s kamerou čeká, zda se objeví trýznící andělé.
Je zcela posedlá touhou dokázat, že hrobová muka jsou pouhou pověrou. V principu je militantní antiteistkou, což z ní činí jen jiný typ fanatika: atentátník byl ochoten zabíjet ze strachu z hrobových muk, ona je zase odhodlána zlomit víru důkazem, že byl pouhým pošetilcem. To je velice zajímavý a velmi provokativní konflikt, hlavně vzhledem k tomu, že Indonésie je se 250 miliony věřících největší muslimskou zemí.
Unikátní prostředí, provokativní zobrazení
Indonésie má velmi zajímavé tradice. Původně unikátní ostrovní kultura byla formována mezi 7. a 13. stoletím buddhismem a hinduismem, aby se pak postupně do 16. století stala dominantně islámskou společností. Přitom si zachovala velice bohatou démonologii, z jejíchž příběhů vyčteme, že jde často o starší motivy, které byly novou kulturou pouze adaptovány. Podobné rysy nacházíme i u křesťanství, které inkorporovalo řadu starších lidových zvyků a názorů. Mnoho z nich přejalo a pouze upravilo pro novou realitu.
Výsledkem je bohatá tradice, která je podstatně otevřenější k uměleckému zkoumání témat, jako jsou duchové, démoni, nebo k různým pohledům na náboženství. Otázky, které film klade, jsou docela závažné: pokud islám skutečně nahlíží na smrt při džihádu jako na zkratku do nebes, nečiní ho právě toto přesvědčení nebezpečným? Křesťanům takový čin nedává smysl, přímým vstupem do ráje pro ně není, hadísy však takový výklad připouštějí, čímž činí logiku sebevražedných atentátů podstatně srozumitelnější.
V evropské společnosti dominuje představa, že sebevražedný atentát je výrazem nenávisti a pohrdání vlastním životem. Ale tento indonéský horor přináší jinou a zcela validní interpretaci: jde o snahu vyhnout se posmrtným mukám a zajistit si vstup do ráje. Jde tedy spíše o výraz strachu z vlastního Boha než z nepřátel — ti jsou jenom nástrojem, skrze nějž se má otevřít cesta ke spáse. Pro osvícence a humanisty je taková motivace značně nepochopitelnou, filmy jako Siksa Kubur však ukazují její vnitřní logiku.
Srozumitelné motivy, katastrofické následky
Pokud opustíme povrchní pohled na film a podíváme se na něj detailněji, čin sebevražedného atentátníka nepůsobí jako akt zacílený na rodinu, již katastrofa nakonec postihla. Dokonce se nabízí i taková interpretace, že atentátník ocenil Adílovu nabídku sklenice vody jako akt milosrdenství. Na něj pak odpovídá tím, že dětem věnuje nahrávku jako varování před hrobovými mukami a nabádá je, aby nevycházely ven, čímž se je vlastně snaží ochránit.
Přesto však nevědomky zabije jejich rodiče, čímž v nich vyvolá hluboké pocity viny. Atentát, nevýběrově a bez milosti vykonaný na spoustě nevinných lidí, přece nemůže být činem spravedlnosti, který potěší Boha a otevře cestu do ráje. Nebo snad ano?
V důsledku tohoto aktu se rodí Sítina posedlost, která roste s odporem k náboženské výchově a s jejím přesvědčením, že takový čin přece nemůže být spravedlivým. To je opět naprosto pochopitelná motivace: konání krutosti ve jménu Božím — a následná tvrdá náboženská výchova — z vás vychová spíše rebela než někoho, kdo bude s takovým výkladem náboženství souhlasit. Síta se rozhodne tyto „pověry“ vyvrátit za každou cenu, bez ohledu na sebe, na bratra i na ostatní. Jeden akt fanatika tak vede ke zrodu fanatika jiného.
Kdo je tady vlastně ten dobrý?
Dívat se na fanatismus jako na problém duševní poruchy je luxusem někoho, kdo naprosto nechápe víru a považuje ji za něco jako hobby nebo osobní rozvoj. Pro opravdového věřícího jsou ale doktríny zcela skutečné. A více než skutečné. V islámu jsou doktríny vycházející z Koránu a z hadísů nadřazeny světským zákonům, protože ty první pocházejí od Boha, a jsou tedy absolutní, zatímco světské zákony jsou vnímány spíše jako doporučení, jimiž se můžete řídit, pokud nejsou v rozporu s těmi prvními.
V optice takto chápané víry mají sebevražední atentátníci svoji vlastní zdrcující logiku. Podobně i ti, kteří víru zpochybňují, se stávají někým mnohem více zneklidňujícím než pouhým nositelem jiného názoru — pro věřící a pro osoby hledající spásu se stávají přímým ohrožením.
Následně přichází i konflikt teologický. Můžeme považovat za dobrého takového Boha, který vyhrožuje posmrtnou torturou v hrobě? Který aktivně oceňuje násilí a nabízí za něj rychlovýtah do ráje? Není tohle všechno proti smyslu existence opravdového Boha-Stvořitele? Jaký smysl by měla muka po smrti?
Zastrašování není typické jenom pro islám. I u evangelíků známe kazatele Fire and Brimstone (hellfire preachers), kteří se věnují spíš rozboru trestu pro neposlušné než oslavě Boha. U posedlosti tresty je zajímavé to, že většinou nedominují v základních náboženských textech. Tam jsou jen zmíněny. Je to něco, co rozlišuje mezi spravedlivými a nespravedlivými. Skutečné vyžívání se v mučení a v týrání většinou najdeme až u pozdějších interpretů a kazatelů, kteří dodávají barvité popisy pro ty, které nepřesvědčilo dobré slovo.
Představa věčného trestu je typická pro většinu křesťanů i muslimů, i když jeho nepřiměřenost je více než očividná. Už známý český psychiatr profesor Vladimír Vondráček řekl, že „Bůh, který trestá nekonečným trestem za konečný zločin, je vlastně jako někdo, kdo trestá zcela za nic“.
Takový pohled přináší otázky, které se velice liší od pohledu hrdinů Siksa Kubur. Nejde o otázky, zda hrobová muka existují, či neexistují. Ale pokud by měla existovat, tak proč? Jaký mají smysl? Dá se něčemu podobnému vyhnout tím, že zavraždíte nevinné lidi? Jaký smysl by měl takový akt pro Boha, který má být jediný, milosrdný a slitovný? Není toto v přímém rozporu s tím, co má představovat?
Film sám odpovědi na podobné otázky nepřináší a nechává celou věc poměrně otevřenou. Je možné, že se autor rozhodl jen popsat jednotlivé pohledy a nechává diváka, aby si na podobné otázky odpověděl sám. I když se nám zdá, že sebevražedné atentáty míří jenom na západní cíle, odehrávají se i uvnitř světa islámu.
Většinový názor velkých institucí jako je Al-Azhar a nebo Organisation of Islamic Cooperation sebevražedné útoky na civilisty odsuzuje. Ten hlas ale bohužel nezaznívá všude a je důležité ho šířit častěji a hlasitěji, protože s námi terorismus stále zůstává.